Ve středověké Evropě měla péče o sirotky tendenci sídlit u církve. Alžbětinské zákony o chudých byly uzákoněny v době reformace a uvalily veřejnou odpovědnost na jednotlivé farnosti za péči o chudé chudé.
Byla adopce záležitostí ve středověké Evropě?
Pro období raného středověku/vikingů v severní Evropě adopce byla skutečně věcí, protože sloužila politickému účelu.
Kdy se sirotčince staly věcí?
První sirotčinec byl založen ve Spojených státech v roce 1729 za účelem péče o bílé děti, osiřelé v důsledku konfliktu mezi Indiány a bílými v Natchez, Mississippi. Sirotčince rostly a jen mezi lety 1830 a 1850 soukromé charitativní skupiny založily ve Spojených státech 56 dětských ústavů (Bremner, 1970).
Kdy přestali používat sirotčince?
Počátkem 20. století začala vláda pěstouny monitorovat a dohlížet na ně. A v 50. letech děti v rodinné pěstounské péči převažovaly nad dětmi v dětských domovech. Vláda začala financovat pěstounský systém v roce 1960. A od té doby sirotčince úplně zanikly.
Existovala adopce ve středověku?
Adopce, jak byla praktikována ve starověku, během středověku upadala, protože pokrevní linie se staly nejdůležitějšími pro dědictví. V tomto bodě začala katolická církev podporovat adopce v zájmu opuštěných a osiřelých dětí, zřízením domovů a standardů léčby pro tyto děti.
