Radiokarbonové datování je technika, kterou vědci používají k poznání stáří biologických vzorků – například dřevěných archeologických artefaktů nebo starověkých lidských pozůstatků – ze vzdálené minulosti. Lze jej použít na předměty staré asi 62 000 let.
Co je radiokarbonové datování a jak funguje?
Radiokarbonové datování je metoda, která poskytuje objektivní odhady stáří materiálů na bázi uhlíku, které pocházejí z živých organismů Věk lze odhadnout měřením množství uhlíku-14 přítomného v vzorek a jeho porovnání s mezinárodně používaným referenčním standardem.
Jak vědci používají radiokarbonové datování?
V průběhu času se uhlík-14 rozkládá předvídatelným způsobem. A s pomocí radiokarbonového datování mohou výzkumníci tento rozpad použít jako jakési hodiny, které jim umožňují nahlédnout do minulosti a určit absolutní data pro vše od dřeva po jídlo, pyl, hovínka a dokonce i mrtvá zvířata a lidé.
Jak nám dnes radiokarbonové datování pomáhá?
Vývoj radiokarbonového datování měl hluboký dopad na archeologii. Kromě toho, že umožňuje přesnější datování v rámci archeologických nalezišť než předchozí metody, umožňuje srovnání dat událostí na velké vzdálenosti.
Jak lze radiokarbonové datování použít k určení stáří organického materiálu?
Pozadí: Radiokarbonové datování materiálů je radiometrická datovací technika, která využívá rozpad uhlíku-14 (14C) k odhadu stáří organických materiálů, jako je papír a pergamen. Patří mezi ně hlavní stabilní izotop (12C) a nestabilní izotop (14C). …
