Brian Tierney tvrdil, že františkánský kněz Peter Olivi ve 13. století byl první osobou, která papeži připsala neomylnost.
Kdo vynalezl papežskou neomylnost?
Myšlenka papežské neomylnosti vzniká ve třináctém století v kontextu rostoucího františkánského vlivu v papežské kurii. Papež Nicholas III (1277-1280) schválil myšlenku apoštolské chudoby a zařídil, aby papežství vlastnilo veškeré bohatství františkánů, aby jim umožnilo žít v chudobě.
Kolikrát byla papežská neomylnost dovolána?
Pouze jeden papež – a pouze jeden papežský dekret – se kdy dovolával tohoto druhu neomylnosti od doby, kdy byl poprvé definován. V roce 1950 Pius XII. prohlásil Nanebevzetí Panny Marie (tj. rychlý přechod jejího těla a duše do nebe) jako dogma církve.
Kdy se papežská neomylnost stala dogmatem?
Dogma bylo vyhlášeno po ostrých sporech prvním vatikánským koncilem v roce 1870 Doktrína papežské neomylnosti znamená, že papež se nemůže mýlit ani učit omylu, když mluví o věcech víry a morálky ex cathedra, neboli „ze stolice“apoštola sv.
Co je papežská neomylnost v křesťanství?
Papežská neomylnost, v římskokatolické teologii, nauka, že papež, jednající jako nejvyšší učitel a za určitých podmínek, se nemůže mýlit, když učí ve věcech víry nebo morálky.
