Plebejci byli průměrně pracující občané Říma – farmáři, pekaři, stavitelé nebo řemeslníci – kteří tvrdě pracovali, aby živili své rodiny a platili daně … Na rozdíl od privilegovanějších vrstev většina plebejci neuměli psát, a proto nemohli zaznamenávat a uchovávat své zkušenosti.
Jak se zacházelo s plebejci ve starém Římě?
V raném Římě
V raných fázích Říma měli plebejci jen málo práv. Všechny vládní a náboženské pozice zastávali patricijové. Patriciové vytvářeli zákony, vlastnili pozemky a byli generály armády. Plebejci nemohli zastávat veřejnou funkci a nesměli si ani vzít patricije.
Jak žili plebejci?
Plebejci byli dělnickou třídou starověkého Říma. Obvykle žili v tří nebo čtyřpatrových bytových domech zvaných insulae Ostrovy byly často přeplněné, kde dvě rodiny musely sdílet jeden pokoj. …Apartmány často neměly žádné kuchyně, takže si rodiny vyzvedávaly jídlo v místních restauracích nebo barech.
Jakým problémům čelili plebejci?
Těžké časy Plebejců nebyly zatíženy pouze problémy státu, ale také další zátěží, kterou na ně uvalili jejich patricijští vládci. Byli vyloučeni z vedoucích pozic a čelili nespravedlivému vládnutí a nařízením, které nad nimi vládla patricijská elita.
Jak byli chráněni plebejci?
Plebejci souhlasili s jednáním o jejich návratu do města; a jejich podmínkou bylo, že by měli být jmenováni zvláštní tribuni, kteří budou zastupovat plebejce a chránit je před mocí konzulů… Pomáhali jim dva aediles plebis, neboli plebejští aediles.
