Stále platí stejné pravidlo. „A“se používá před slovy začínajícími na souhlásku a „an“se používá před slovy začínajícími na samohlásky. Nezáleží na tom, zda je slovo přídavné jméno, podstatné jméno, příslovce nebo cokoli jiného; pravidlo je úplně stejné.
KDY POUŽÍT A nebo?
Používejte „a“před slovy začínajícími souhláskou a „an“před slovy začínajícími na samohlásku Jiná písmena lze také vyslovovat jakkoli. Pamatujte, že to, zda použijete „a“nebo „an“, určuje zvuk, nikoli skutečné první písmeno slova.
Kdy použít a a v příkladu věty?
Skutečným pravidlem je, že musíte ve větě použít „an“ když slovo má na začátku samohlásku. Pro slova se samohláskami na začátku, která znějí jako souhlásky, jako je „u“v jednorožci, použijte místo toho „a“. (Seznam příkladů samohlásek viz níže.)
Kde používáme an?
Angličtina má dva články: the and a/an. se používá k odkazování na konkrétní nebo konkrétní podstatná jména; a/an se používá k úpravě nespecifických nebo nespecifických podstatných jmen. Nazýváme člen určitý a a/an neurčitý člen. Když například řeknu: „Pojďme si přečíst knihu“, mám na mysli konkrétní knihu.
Kdy bychom články neměli používat?
Nepoužíváme články před názvy zemí, lidí, kontinentů, měst, řek a jezer.
Nepoužíváme členy před nepočitatelnými a abstraktními podstatnými jmény používanými v obecném smyslu.
- Med je sladký. (NE Med je sladký.)
- Cukr je špatný pro vaše zuby.
- Moudrost je lepší než bohatství.
- Ctnost je její vlastní odměna.
